Vánoční Shaker Pen

Když jsem byla malá, vždycky jsem měla pocit, že nejočekávanější na Vánocích není cukroví v punčoše nebo krásně zabalené dárky, ale nový vánoční šejkr, který dorazil do papírnictví.

Tato pera se lišila od těch, které jsme obvykle používali. Tělo bylo vyrobeno z měkké gumy a držení bylo jako držet teplý kousek rýžového koláče. Nejkouzelnější částí byl vršek pera – malý, průhledný plastový váleček naplněný třpytkami a tekutinou. Pouhým jemným zatřesením by ten malý svět uvnitř ožil.

V mém prvním vánočním šejkru byl Santa Claus v červeném obleku s bílým plnovousem nahoře. Když jsem se setkal s obtížným matematickým problémem, obvykle jsem zvedl pero a zatřásl s ním a sledoval, jak se Santa Claus třpytí jako sněhové vločky. Pero mého spolužáka Xiaolina bylo ještě hezčí; uvnitř byl vánoční stromeček s barevnými koulemi visícími ze svěže zelených větví. Velmi jemně s ním zatřásla a řekla, že se bojí setřást ozdoby ze stromečku.

Tehdy jsme si o přestávkách vyměňovali třepačky a porovnávali, čí malý svět je živější. Někteří spolužáci nasbírali celou krabici plnou Santa Clause, vánočních stromků, sněhuláků, sobů… bylo to prakticky vánoční království! Když je omrzelo dělat domácí úkoly, podívaly se na zapečetěné Vánoce na čepici pera – jemně padaly sněhové vločky, Ježíškův úsměv byl vždy tak laskavý, ozdoby na vánočním stromku se třpytily.

Když jsme se v hodině fyziky učili o vztlaku, najednou jsem pochopil princip, který stojí za protřepávacím perem. I když věděl, že to bylo proto, že hustota třpytek byla menší než hustota kapaliny, stále to vypadalo magicky – mohla by obsahovat dovolenou v malé průhledné kapsli, a když jste potřebovali radost, zatřesení roztančilo sněhové vločky.

Později jsme vyrostli a používali „dospělejší“ kuličková pera a plnící pera. Ty měkké gumové propisky byly zapomenuty na dně penálu, aby je jednoho dne znovu objevili při uklízení starých věcí. Zkusil jsem zatřást perem Santa Clause; třpytky se trochu shlukly a tekutina byla lehce nažloutlá, ale když sněhové vločky znovu jemně padaly a zakrývaly Santovu červenou čepici, stále se dotklo měkké místo v mém srdci.

Ukázalo se, že to, co nám chybí, není pero samotné, ale verze nás samých, kteří by mohli být šťastní celý den jen kvůli peru. Dnešní děti mají tolik přepychových hraček, ale stěží dokážou pochopit čistou radost, kterou jsme cítili, když jsme drželi vánoční šejkr – jako bychom drželi v rukou kouzlo Vánoc.

Před pár dny jsem prošel kolem papírnictví poblíž mé základní školy a byl jsem mile překvapen, když jsem zjistil, že se tyto propisky stále prodávají. Stylů bylo nyní ještě více, kromě tradičních vánočních prvků to byli lední medvědi a malí tučňáci. Koupila jsem dvě, jednu pro dceru a jednu pro sebe.

Moje dcera zatřásla sněhulákem na ohrádce, oči se jí leskly, a zeptala se: "Tati, proč sněhulák neroztaje?"

Usmál jsem se: "Protože to je kouzlo Vánoc."

Stejně jako toto vánoční šejkrové pero, bez ohledu na to, kolik let uplynulo, bez ohledu na to, jak se svět mění, pokud s ním budete jemně zatřást, vždy vám přinese nekonečné sněžení. Tyto Vánoce zapečetěné na špičce pera také pečetí naši nejčistší radost. A radost nikdy nevyprší – jen tiše čeká v našich vzpomínkách a čeká, až si na ni vzpomenete a jednou s ní jemně zatřesete.