Box na pozorování hmyzu

Mezi narozeninovými dárky mého bratrance jsem poprvé uviděl box na pozorování hmyzu YSD. Byla to malá, světle zelená plastová krabička, o něco větší než krabička cigaret, s víčkem podobným lupě a malými větracími otvory po okrajích. Tehdy jsem si říkal: "Je to jen trochu efektní plastová krabička, co je na ní tak zvláštního?"

Nečekaně mě to během dvou dnů úplně uchvátilo.

To odpoledne můj bratranec chytil berušku do květináče na balkóně a nadšeně ji dal do pozorovacího boxu. Zpočátku jsem tomu moc nevěnoval pozornost, až trval na tom, že mi krabičku strčí před oči: "Bratře, podívej, podívej!" Naklonil jsem se blíž a byl jsem ohromen – přes průhledné víko se znaky na beruščině hřbetě, které byly původně jen pár malými černými tečkami, neuvěřitelně zřetelné a dokonce i jemné škrábance na jejím červeném krunýři byly jasně vidět. Plazilo se pomalu, každý krok byl pevný a rozvážný, jeho šest štíhlých nohou se střídavě pohybovalo vpřed, podobně jako miniaturní tank.

Najednou jsem si uvědomil, že ačkoliv jsem žil přes třicet let, nikdy jsem doopravdy „neviděl“ berušku.

Od té doby se tato malá krabička stala pokladem naší rodiny. Můj syn, který při pohledu na jakýkoli hmyz křičel, nyní tráví dny „hledáním pokladů“ v sousedství s pozorovacím boxem. Chytil mravence – a uvnitř krabice jsme zjistili, že jejich antény neustále cukaly, jako by posílaly telegramy; chytil cvrčky a jasně viděl vroubkované výčnělky na jejich zadních nohách; nejúžasnější je, že našel lastury cikád – prázdné lastury přilepené k větvím a skrz krabici můžeme vidět úhlednou prasklinu na jejich zádech a představit si, jak se cikáda snaží vynořit.

Postupně jsem pochopil zázrak této malé krabičky. Je to jako zvláštní okno, které zvětšuje mikroskopický svět, který obvykle přehlížíme, a umísťuje ho přímo před naše oči. Bez toho bychom mohli navždy říkat: "To je hmyz"; s ním začneme pečlivě pozorovat jedinečný vzhled každého hmyzu – uvědomíme si, že vážky mají na křídlech tak složité žíly a housenky mají rozeklané chlupy.

Ještě důležitější je, že se změnil způsob, jakým vidíme přírodu. Dříve znamenalo vzít děti do parku běhání a skákání; nyní dřepíme u trávy, držíme pozorovací box a pozorujeme věky. Můj syn se naučil přistupovat tiše, opatrně chytat hmyz a po jeho zpozorování vždy otevře víko a pustí ho. Říká: "Tati, ať jdou domů k matkám." Zní to dětinsky, ale hluboce se mě to dotýká.

Minulý měsíc, když jsem balil věci na stěhování, jsem znovu viděl tu mírně opotřebovanou krabičku na pozorování hmyzu YSD. Bylo na něm ještě pár škrábanců a víko lupy bylo trochu rozmazané, ale stále bezpečně leželo v šuplíku. Zvedl jsem ji, otřel a rozhodl se ji položit na poličku v našem novém domově.

To je víc než jen hračka pro mé dítě; je to připomínka – připomínka toho, že v tomto uspěchaném světě bychom se měli občas zastavit a podívat se dolů na svět kolem nás. Jsou tam brouci v jejich brnění, zruční katydidy a pracovité armády mravenců... Vždycky tam byli; jsme prostě příliš rychlí a často se zapomínáme dívat dolů.

Možná o víkendu půjdeme se synem znovu do parku. Přinést si malou krabičku na pozorování hmyzu bude jako nosit klíč k objevování neznámého světa. Kdo ví, možná na zadní straně dalšího listu leží podivuhodný život, jaký jsme nikdy předtím neviděli.